Název

Pietní akt k uctění padlých policistů a hasičů - prosinec 2012

Popis

Je 5. prosince 2012, středeční adventní odpoledne a na nádvoří Muzea Policie České republiky v těsné blízkosti kostela Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého se scházejí ti, kdo přišli společně uctít památku padlých policistů a hasičů. Nechybí členové Nadace policistů a hasičů a Křesťanské policejní asociace, zastoupeni jsou rovněž vojenští kaplani. Mezi vzácné hosty patří v první řadě rodiny pozůstalých, dále pak ministr vnitra Jan Kubice, policejní prezident plk. Mgr. Martin Červíček a generální ředitel HZS plk. Ing. Drahoslav Ryba. Památku padlých policistů a hasičů přicházejí uctít také bývalí ministři vnitra Ing. Martin Pecina, MBA, MUDr. et Mgr. Ivan Langer a další. Tento okamžik ztišení, vzpomínky i modlitby patří dnes těm, kteří pro bezpečí současnosti, které je neoddělitelně spojeno s nadějí na lepší budoucnost, obětovali to nejcennější. Ano, je ctí a snad i povinností nás všech, abychom znovu přicházeli, vzdávali úctu a velké díky těm, kteří ani na okamžik nezaváhali ve svém rozhodnutí - nasadit a obětovat svůj život pro záchranu druhých. To vše z lásky, která je bezesporu přesahující hodnotou, nemající v lidském světě obdoby. V průběhu pietního aktu byla členy KPA sloužena ekumenická bohoslužba. V ní zazněla slova svatého evangelia podle Jana 15,13 : „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.“ Na tato slova pronesl svou promluvu bratr Mgr. Tibor Brečka, který poukázal na fakt, že jde o jedinečný okamžik, který se stává jediným a skutečně nejvýše platným osvědčením služebníka (sloužícího), který tak plně dostál své přísaze: „Stát vždy po boku bezmocných a těch, kteří se dostali do nejtěžších životních situací.“ Z křesťanského pohledu lze říci, že jde o okamžik, kdy sám Kristus vstupuje do dění a skrze svého služebníka opět pomáhá – zachraňuje ty, kteří by se bez pomoci druhých neobešli. Je třeba mít ale zároveň na paměti, že jde o prostor, který je určen k pochopení hlubších souvislostí, vztahujících se k samotné službě. Jde totiž o skutečný akt bezpodmínečné lásky člověka k člověku a v konečném důsledku i k Bohu. Příběhy, na jejichž konci stojí znovuzrozený (zachráněný) život, jsou živým svědectvím a poselstvím živého Evangelia lásky. Závěrem, drazí, dovolte krátkou prosbu: „Pane Ježíši, Tys za nás umřel; dal jsi všechno: život, krev......“ Nauč nás, Pane, abychom se milovali navzájem, tak, jako jsi Ty miloval nás, abychom Tě napodobovali a byli těmi nejlepšími služebníky podle Tvé vůle. Jaroslav Koudelka

Nastavení